U Starého Města se prohání koňská šlechta

MF Dnes, 18.12.2004

Staré město - Ve výbězích podél silnice do Starého Města na Šumpersku se prohánějí nádherní černí koně. Na bílém sněhu se nyní zvlášť vyjímají. Laik by nepoznal, že jde o proslulé starokladrubské plemeno.

Výjimečné koně, které po staletí využívala šlechta a církev ke kočárům, si vybrala pro chov Eva Halenková ze Starého Města. "Nikdy jsem neplánovala chovat koně. Chtěla jsem si otevřít čajovnu nebo květinářství. Dostali jsme ale s manželem šílený nápad, a tak jsme se dali do chovu koní," popisuje Halenková.

Když už začínáme, tak začneme s něčím unikátním, řekli si Halenkovi. Na jižní Moravě bylo v roce 2000 k mání několik "kladrubáků", z nichž během během tří let vznikl největší chov šlechtického koně na severní Moravě. Zdejší hřebec Romke-Rosinanta dokonce vyhrál celorepublikové výkonnostní zkoušky starokladrubských koní.

Staletá tradice chovu starokladrubského koně udržovaná v Národním hřebčíně v Kladrubech má zdatné pokračovatele i na Staroměstsku. Kůň byl stejně jako hřebčín prohlášen národní kulturní památkou. "Vůbec poprvé je na zvíře nahlíženo jako na živoucí umělecké dílo," upozornila Halenková. V kladrubácích jsou podle ní vidět více než čtyři století existence.

"Udržovat takové plemeno má nesmírnou poetiku. Od chovu běžných koní se liší asi stejně jako klasická fotografie od digitálních snímků. Digitální snímek také nikdy nemůže mít takové kouzlo," přemítá Halenková.

Kladrubáci jsou podle ní odolní, pracovití koně, učenliví a nic je nerozhází. "Že by se splašili, nehrozí. Mezi nimi se nenajde jediný, který by ohrozil člověka. Proto také tahali kočáry císařů, hrabat či biskupů.

Dokážete si představit, že by se kůň zapřažený v císařském kočáře splašil? S kladrubáky to bylo vyloučeno. Jsou to skuteční králové mezi koňmi," vypráví Halenková.

"Ještě dnes to může potvrdit dánská královna, která při slavnostech zapřahá osmispřeží koní starokladrubského plemene do svého kočáru," podotkla majitelka. Výstavní hřebec staroměstského chovu Romke-Rosinanta jako by rozuměl a na souhlas hlasitě odfrkne. A taky hned předvede, co jej řadí mezi šlechtu mezi koňmi. "Má vysokou akci předních končetin," řekne odborně Halenková. V praxi to znamená, že kůň zvedne vznešeně nohu do výše, na zlomek sekundy ji zadrží a teprve potom dokročí. To běžný kůň neumí.

Že má kladrubák královský krok vrozený, si Halenková potvrdila u hříbat. "Sotva se hříbě postaví na nohy, už se nese jako král," popisuje Halenková. Při běhu na kladrubácích se jezdec houpá jako na moři. "Svezení je měkké. Jiné koně mají krátký tvrdý klus, který takový prožitek z jízdy neumožňuje."

Neumí si vůbec přestavit, že nádherné plemeno bylo před desítkami let před vyhynutím. "Po první světové válce bylo likvidováno vše, co mohlo připomínat Habsburky, bez ohledu na historické hodnoty. Nesmyslné zásahy do chovu starokladrubského koně vedly k tomu, že byl v roce 1931 až na několik jedinců téměř zlikvidován," uvedla Halenková. Trvalo dalších čtyřicet let, než se podařilo chov oživit.

Zánik starokladrubského plemene už naštěstí nehrozí. Podle posledních údajů žije tisíc koní. Z toho polovinu vlastní Národní hřebčín v Kladrubech. Na zachování špičkového genofondu pro budoucnost se podílí také chovatelka ze Starého Města.

Ve srovnání s kladrubským chovem je jejích šestadvacet koní zdánlivě zanedbatelné množství. Staroměstský chov však patří mezi největší soukromé chovy kladrubáků u nás. A výsledky mezi naprostou špičku. "Jsem ráda, že mohu k zachování kladrubáků také svou troškou přispět," říká skromně Eva Halenková.

Rostislav Hányš